Svět potřebuje BLÁZNY

„Dokáže had spolknout celou kočku,“ ptám se kamarádky, která vystudovala hnojárnu, ale nyní je úspěšně přijata na peďák. „No jasně, ten sní i králíka,“ odpoví a posune se na staré dřevěné židli v lázeňském městečku. „Až mě naše kočka naštve, tak jí řeknu, že po žních půjde k hadovi“, zakončím důležitou zoologickou debatu a začneme se smát tak hlasitě, že na opačné straně ulice lidi zírají z oken…

Snažím se přesně definovat slovo PŘÍTEL. Do mého života jich vstoupilo několik. Skupina lidí, kteří jsou schopni kvůli mně riskovat, tančit, makat a jít na konec svých možností. Stejně jako filmoví hrdinové. Jen já si jejich sílu uvědomuji, když místo závěrečných titulků zazní bujarý smích, když ucítím pevné objetí, nebo polknu naprázdno po přívalu dobře míněných rad. To všechno si mohou dovolit nejlepší přátelé.

Abych tu nebyla jen za pisálka, co prodává strohé pocity, dám několik příkladů.

DÁŠA mi upletla věneček z pampelišek a vrazila mi ho na hlavu ve škole. Bylo jí fakt šumák, že máme působit jako životem vzdělané matky, co si jdou pro své děti a v myšlenkách už vaří večeři.

PAVEL podává ke mně hlasité rozkazy o zacházení s C5. Řve je přes ulici na náves, stojí v přiléhavých boxerkách a já nevím, na co se dříve soustředit..

MARCELKA se mnou tančí na narozeninových lavičkách Konopiště. Bulí dřív, než já stačím vysvětlit, že se mi brečet chce a jde proti všem přírodním zákonům. Protože jsem si jistá, že DNA mohou mít dva cizí lidi fakt stejný…

KRTKA (proč já mu za celých 23 let neřekla nikdy jeho jménem…) si pamatuji, když urval volant v první staré škodovce. Novým autem svého táty mě vezl na svatbu a když si koupil kabriolet, posadil do něj našeho Jakuba.

S KATKOU jsem čerpala vodu z Orlíku táborovým dětem na mytí. Strašně tenkrát lilo a my pily rum přímo z lahve, stály totálně promáčené pod těžkou plachtou a nepřestávaly u toho pomlouvat chlapy..

JITKA se mnou několikrát zabloudila v Brdech i na Šumavě a nebojí se ten batoh opakovaně zas a znovu zabalit.

RADKU vlastně nevidím, jak je rok dlouhý. Přesto dokáže mé pocity přečíst mezi řádky jednoho statusu…

A mohla bych tu psát o dalších lidech, kteří mi vstoupili do života a zůstali. Neodradil je drsný humor, bolavá upřímnost, tvrdost okamžiku letícího lega. Ale já chtěla napsat krátkou definici slova PŘÍTEL.

Myslím, že přátelé jsou silní jedinci, kteří naskočí do našich životů ve chvílích, kdy si potřebujeme uvědomit, že není na světě nic důležitějšího, než pampeliškový věnec, stejné DNA, vynadání ve spodním prádle, spanilá jízda, neviditelné pouto, správný kompas a hořký rum pod plachtou.

Přátelé se mohou občas chovat jako blázni, díky kterým má smysl žít v každém nádechu. SVĚT POTŘEBUJE BLÁZNY!

2 Replies to “Svět potřebuje BLÁZNY

  1. Já myslím, že hrozba “po žních půjdeš k hadovi” ještě teď zní tý chudince kočce v uších. 😀 😀 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *