Když padáme vysoko

Svět obletěla zpráva o činu, který si někteří dovolí přesně hodnotit, soudit a naprosto jasně vědí jak a proč to na Karlově mostě proběhlo… Nad některými výroky se mi nechce už ani rozčilovat a nadávat, některé lidi bych prostě fackovala. Nakonec musely býti diskuse i blokovány.

R.I.P. můj Široko, můj sexy doktore z filmu Na samotě u lesa, můj přísný učiteli Hnízdo, čestný Muži, který jsi dokázal žít po celý život s jedinou ženou… Bylo mi potěšením vidět Vaši poslední roli přísného dědy ve Svěrákově filmu. Měla, mám a budu Vás mít vždycky ráda. Pro mě zůstáváte PAN HEREC a dobrý člověk. Takových je po čertech málo…

Kde bereme tu drzost soudit druhé?!? Vidíme vztekající se dítě a nad ním zcela nemožnou matku, která sklízí, co si zasela. Kdyby ho lépe vychovala, nemusela by se nyní tak červenat, potit a kroutit se řvoucím frackem na ulici. Měla se nás zeptat, jak se to dělá. My víme! Cizí děti se totiž vychovávají nejlépe.

A také se velmi dobře hodnotí, jak mají druzí žít. Rozumíme přeci jejich cestě a cenné rady mohou všichni dostat, ač o ně mnohdy nestojí. A tak druhým radíme ve výchově, v životě, v práci, ve volném čase, v řízení, v manželství. Soudíme a odsuzujeme je za činy, kterým sice nerozumíme, do kterých vůbec nevidíme od jejich počátku, ale sebereme mnozí všechnu drzost na veřejné pranýřování.

Protože já bych nikdy svému dítěti nekoupila všechno, co si pískne. Nikdy bych nedovolila, aby na mě můj drahoušek držkoval. A nikdy po něm neuklízím pokojík a nádobí a boty do botníku. A… každý z nás dělá chyby. Každý za chyby platí. Každý jde svou cestou a každý si sklidí, co zasel. Platí to v práci, ve výchově, ve vztahu, ve všem. A většinou ti, kteří mají problém, tak ho soudí a hodnotí u druhých, aby před tím svým zavřeli oči.

Takže se veřejně přiznávám, že někdy našim dětem koupíme, co si řeknou. A někdy dělám, že neslyším držkování, protože už nemám sílu po celodenním boji s pubertou. A někdy v pokoji seberu špinavé nádobí a někdy půjčím boty, když nemůže své najít. A někdy jsem zlá máma a někdy ta nejlepší na světě.

A přestávám hodnotit činy druhých, protože mě neskutečně štve, když to někdo provozuje vůči mé osobě. Usmívám se, když slyším rady k výchově dětí z úst svobodného člověka, co ještě svoje děti nemá. Pouštím kolem informace o tom, jak je jasně dané, že jedno dítě máte raději a druhé neraději a to třetí asi vůbec nemá člověk rád?!? Jak nejlépe zrekonstruovat dům z jednoho platu vědí ti, co se nastěhovali do novostavby. A co nejvíce platí při výchově psa zase velmi dobře napíší majitelé koček. Protože, já kdybych byl na jejím místě, tak…

Tak NIC. Nikdo nejde naší cestou. Nikdo si neobuje naše boty. Nikdo za nás nevychová děti. Žádný jiný člověk neví, co máme v srdci, v hlavě, v myšlenkách…

„Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.“ Paulo Coelho

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *