O rudých růžích, Velkém Vontu a jedné cestě ze školy

Některá poprvé jsou očekávána s nadšením. Jiná přijdou bez ohlášení. Prožijeme si i ta poprvé, o která moc nestojíme. Poslední jsou ta, která nepřijdou. Víme o nich, těšíme se na ně a pak nám dojde, že nás minou. A můžeme se stavět třeba na hlavu, ale ona poprvé nám nejsou souzena.

Tak já se třeba těšila, že se poprvé pohádám se svým mužem a on bude pak stát ve dveřích poprvé s kyticí růží a řekne, že to přehnal. Žijeme spolu 23 let, takže „naše poprvé“ v hádce už proběhlo několikrát :), ale růžové poprvé ještě nenastalo. Ono poprvé, které mi není souzeno.

Když jsme vedli s Kubíkem poprvé našeho Vojtu do školy, před 7 lety, těšila jsem se, až se role obrátí. A poprvé ze školy povede Vojta svého bráchu. A pak se náš život divně zamotal a nastalo několik stále se opakujících poprvé… Poprvé jsem se bála o život svého syna. Poprvé Jakub upadl a už se sám nepostavil. Poprvé začal znovu chodit, poprvé Jakub začal znovu mluvit, poprvé měl epileptické záchvaty, poprvé jsme prožili několik týdnů v nemocnici, poprvé byl na magnetické rezonanci, poprvé.. To jsou ta poprvé, která si mohl osud odpustit. Ta poprvé, o která nikdo nestojí.

Poprvé, která do pozadí skryjí ostatní naše poprvé, o kterých přestáváme snít ze strachu, že už se nikdy nestanou. Bojíme se jen připustit, že by se mohla uskutečnit, necháme je spát, protože to hrozně bolí, snít si budoucnost, tu úplně obyčejnou a „normální“. Pro některé nedosažitelnou a tolik křehkou.

A dneska se TO STALO. Moje poprvé, to, které člověk v skrytu duše hýčká a volá, kdykoliv vidí padat hvězdu. Protože je pro něj důležité tajně a bolestivě věřit, že jednou přijde. Náš starší syn Vojta vyzvedl dnes POPRVÉ svého bráchu v družině a odjeli spolu autobusem domů.

Úplně obyčejné a normální poprvé, které si zažívají rodiče dětí denně a které pro ně není až tak mimořádné. Pro mě je to prostě výhra. Abych ten pocit lépe popsala svému muži – je to jako potkat Velkého Vonta ve Stínadlech a dostat od něj ten kus kovu 🙂

Kluci to zvládli i s Kiou. Připravena byla také paní družinářka a já kontrolovala vše z dálky, schována s kapesníkem v ruce. No jasně, že jsem se na ně dívala a celou dobu bulela. A teď vám to tady píšu, že mám dva krásný chlapy, kteří spolu dneska zvládli MOJE velké poprvé…

p.s. pro mého muže, ty růže si přeji rudé

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *