Chlapi v prostěradle, trajekt a máma, co nemůže spát

Mají Vaši andělé přesčasy? Ti naši tolik, že se fakt jednou nedoplatím. Třeba když Jakub sedí na venkovním parapetu půdního okna a volá, “mami hop”, nebo zkouší balanc na hradním ochozu zámku Orlík. Makali i minulý týden, když se na naše auto řítila ze zatáčky dodávka.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak jsou andělé přidělováni? Zda se jejich počet přímo úměrně zvyšuje počtem dětí, nebo objemem starostí, nebo si prostě zasloužíme každý jen jednoho Anděla, který si pak volá na pomoc další. Ten náš aby se chudák uřval…

Možná někdo na anděly vůbec nevěří. I pro mě je představa blonďatého chlapa v prostěradle, ze kterého mu koukají křídla, zhola nesmyslná. A to jsem tedy viděla už hodně chlapů v prostěradle. Ale žádný nebyl blonďatý a křídla taky chyběla.

Přesto věřím, že všechno má svůj smysl. A některé věci smrtelník prostě neumí, nezvládá a nedokáže. Zákonitě mu musí tedy pomoci někdo jiný. Možná vesmír, možná Anděl, možná náhoda, možná Boží prozřetelnost a možná vůbec nikdo…

Andělíčku můj strážníčku,

opatruj mi mou dušičku

opatruj ji ve dne v noci,

od škody a od zlé moci.

Andělíčku, strážce můj,

Tělo, duši,

Opatruj.

To mě učil tatínek a já to učím svoje děti. Postupem času bych tedy večerní prosbu k Andělovi pozměnila a místo opatrování duše by mi mohl vysvětlit pár věcí. Tak třeba by mě zajímalo, kde se flákal, když jsem od fronty na pěkné tělo šla stát frontu na široký zadek. Kde byl, když jsem se opila manou a naplánovala si tak bujarý, vtipný, těžký, ale přesto úžasný, život.

Andělé s námi nejsou na požádání. Alespoň ten můj tedy fakt ne. Objeví se, když už přestávám dýchat a celé nebe slyší, že fakt tu pomoc potřebuji. Tak se tedy chlapec zvedne a uskuteční nějaký počin.

Já se svým Andělem mluvím. Děkuji mu hlasitě za to, že Jakuba na tom parapetu držel. Objal ho i na zámeckých hradbách. Věřím, že se nadřel, když ho nesl v náručí proti proudu špinavých vod lékařských prognoz.

Vlastně ho mám fakt ráda a tipuji, že si zabalil batoh do Anglie a neusne na trajektu, který převáží Vojtu na vysněnou cestu za hranici všedních dnů. Tady bych kladla důraz na to, aby tedy nespal celý týden, co bude Vojta pryč. A jsme zase u těch přesčasů…

A možná se andělé nepřidělují. Možná si nás vybírají. A ten můj mě fakt chtěl. Protože nemá rád spánek a miluje adrenalin. Protože chtěl dělat machra a klást si vyšší cíle. Protože prostě ví, že dělat anděla tam, kde jiný anděl nezvládá, je poctivá práce. Taková, za kterou se nemusí stydět ani blonďatý chlap v prostěradle…

One Reply to “Chlapi v prostěradle, trajekt a máma, co nemůže spát”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *