Tepláková láska, křížovým stehem

Proč se tu válí ty tepláky?
Ty jsou na vyhození!
A to mi řekni… Proč vyhazuješ tak pěkný tepláky?
Nejsou pěkný, jsou děravý!

Vztekle beru do ruky zničený kus ošacení a máchám s roztrženou nohavicí tetě před očima. Aby lépe a rychleji pochopila, že taková věc se už nespraví.

No jo, to jste vy mladý. Jedna díra a hnedka s tím pryč. Ukaž!

Bere mi z ruky tepláky a začíná přednáška.

To vezmeš záplatu, křížový steh a ještě s tím udělá parády.
Znovu se to roztrhne, to nemá cenu dávat dohromady. Lítá jako blázen.
No tak musí chodit pomalu.
Neumí chodit pomalu.
Tak se to naučí!
To je pro mě fakt jednodušší a rychlejší a snadnější koupit nové tepláky.
Jak myslíš, ale říkám Ti – je škoda vyhazovat takový pěkný tepláky.

Chtěla jsem dneska psát májový článek o lásce a místo toho sedím na židli a zašívám staré tepláky. S každým křížkem se sama sebe ptám, proč to vlastně dělám? Proč já ten blbej hadr nevyhodím? Proč jdu pomalejší, složitější a pro mě fakt krkolomnější cestou?!? Vydrží tu záplatu vůbec? Nebudu je pak muset prát jen v ruce? Naučí se Jakub chodit pomalu? Proč se na to nevykašlu? Nemám jiných starostí dost?!?

Asi je mám prostě ráda. Nakonec to bude tak! Vojta se v nich učil jezdit na kole a vydržely spoustu pádů. Ten poslední, od Jakuba, na nich už vytvořil díru.

Není to s tou láskou stejné? Někdy je dobré zkusit křížový steh, vyhrabat u toho vzpomínky a neletět hned koupit novou…

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *